Jakub Říman, reprezentant v cyklokrosu, dostává v ATT Investments po těžkém pádu a měsících rehabilitace šanci na restart

Jakub Říman byl coby cyklokrosař schopen jezdit do třetího místa v českém poháru včetně mistrovství republiky. S přestupem do Pierre Baguette Cycling v roce 2024 dokázal, že jeho potenciál leží i na silnici. Jenže v polovině sezóny těžce havaroval na závodě Okolo Malopolska a vážná zranění znamenala konec sezóny. Nově v dresu ATT Investments, s nímž absolvoval i únorový španělský kemp, dostává šanci vrátit se minimálně na bývalou výkonnostní úroveň.

Jakube, kudy vedla tvoje cesta k cyklokrosu?

Původně jsem se v mládežnických kategoriích rozhodoval mezi horskými koly a cyklokrosem. Obě disciplíny mě bavily a měl jsem v nich srovnatelné výsledky. Přesto jsem ale v cyklokrosu viděl větší šanci uspět. Navíc jsem odcházel z juniorské do elitní kategorie a nakonec jsem si vybral tým TJ Auto Škoda Mladá Boleslav, takže možná i proto jsem se rozhodl pro cyklokros.

V Boleslavi tě vedl Petr Dlask. Jak na to období vzpomínáš?

Petr mi předal obrovské množství zkušeností, naučil mě spoustu věcí a vychytávek, které se naučil jako profík v Belgii. I jeho tréninkové metody mi dobře seděly. I poté, co jsem z týmu odešel, máme stále velmi dobrý vztah. Při každém vážnějším zranění byl mezi prvními, kdo mi pomohl a hodně mi pomohl i s přestupem do Pierre Baguette.

V Pierre Baguette Cycling jsi absolvoval první plnohodnotnou silniční sezónu.

Byl to první tým, který mi dal skvělé podmínky a šanci se více na silnici prosadit. Dostat se do tohoto týmu mi pomohl jak už jsem říkal Petr Dlask, který komunikoval především s Jurajem Saganem, a zaručil se za mě. Juraj mi naštěstí také věřil, takže i díky němu mě do týmu vzali.

Rozjezdil ses tady k velmi dobrým výkonům. Co nebo kdo na to měl největší vliv?

Nejvíce bych vyzdvihl trenéra a profesionální podmínky. Byla to totiž moje první silniční sezóna pod trenérským vedením Michala Bednáře a v tak velkém silničním týmu. Podmínky jsme měli skvělé a já jsem poprvé pocítil, že se nemusím téměř o nic starat a mým jediným úkolem je podat co nejlepší výkon v závodě. Závodní program jsme měli také skvělý. Posbíral jsem zde i dost zkušeností a velmi si vážím také toho, že jsem se tady poznal s Jurajem a Peterem Saganovými.

Kterých výsledků se ceníš nejvíc?

2. a 4. místa na 1.2 UCI závodech ve Slovinsku a 13. místa v jedné etapě závodu Okolo Maďarska. Pořád ale moc rád vzpomínám na cyklokrosové závody, kde se mi podařilo zajet 19. místo na elitním Světovém poháru v Hoogerheide.

Pak přišel pád, vážná zranění, dlouhá rehabilitace. Jak to bylo s tím pádem?

Měl jsem těžký pád v 2. etapě závodu Tour of Malopolska. Z pádu a ani asi 2 hodiny po něm si nic nepamatuji. Kluci, kteří jeli v osudném sjezdu za mnou, mi potom říkali, že jsem dostal v táhlé zatáčce v 70km rychlosti rychlý defekt předního kola. Pád byl tak rychlý, že jsem před sebe nestihl dát ani ruce a nespíš jsem hlavou tvrdě narazil do protější strany příkopu.

Co se ti honilo hlavou, když jsi nabyl plné vědomí?

Úplně první moment si pamatuji, když u mě stál Juraj. Tomu jsem hned řekl, že jsem v pořádku a hned se chci vrátit na kolo, abych stihnul další závody. Snad až další den jsem si začal uvědomovat závažnost zranění, ale nikdy jsem nepřestal myslet pozitivně a na kolo jsem se chtěl po celou dobu vrátit. Jsem si ale vědom toho, že jsem měl obrovské štěstí.

Jak probíhala rehabilitace, jak jsi to snášel po psychické stránce?

Bylo to pro mě dost dlouhé a občas i psychicky náročné. Naštěstí jsem byl v rukách primáře MUDr. Mrůzka, který patří mezi nejlepší neurochirurgy v Česku a navíc přihlédl k tomu, že jsem sportovec. První tři měsíce jsem musel nosit krční límec a dodržovat klidový režim. Po třech měsících mi doktor povolil chůzi po horách, běh, lehčí posilovnu, mohl jsem si postupně sundávat límec a začít posilovat a rozhýbávat krk. V tu dobu jsem každý týden běhal závody na Lysou horu a jezdil také na trenažeru, ale ven na kolo jsem dostal povolení až po šesti měsících od úrazu.

Kudy vedla cesta do ATT Investments?

Největší zásluhu mají Michal Bednář a Juraj Sagan a i další lidi, kteří mě v téhle nelehké situaci podrželi. S Radimem Kijevským jsme byli v kontaktu od léta, ale definitivně jsme se domluvili až v prosinci. Nějaké možné varianty ještě existovaly, ale tahle byla určitě nejlepší a já jsem moc rád, že to vyšlo. Jsem vděčný Radimovi, že mi i na poslední chvíli dal tuto možnost. 

Když to tedy nakonec vyšlo, převládla euforie nebo realismus?

U mě převládla spíše euforie. Mám strašně rád výzvy a věřím si, takže chci udělat vše pro to, abych se vrátil alespoň na tu úroveň, na které jsem byl před pádem. Navíc k dohodě došlo asi dva týdny poté, co jsem opět začal jezdit na kole venku, takže jsem se na to opravdu moc těšil.

V ATT Investments je konkurence výrazně vyšší. Věříš, že se můžeš prosadit i do role lídra?

Na tuto roli si pro letošní sezónu moc nevěřím. Kluci jsou opravdu silní a výkonnostně jsou ode mě zatím trošku odskočení. Myslím si, že budu potřebovat nějaký čas na to, abych se mohl srovnávat s těmi nejlepšími. Jsem realista a chci stát nohama pevně na zemi, ale třeba překvapím a v nějakém zvlněném nebo kopcovitém závodě spíše ke konci sezóny budu jeden z lídrů.

Popiš tedy své cyklistické přednosti a rezervy z hlediska specializace.

Se svými 58 kily jsou mou předností kopcovité a zvlněné profily závodů. Z cyklokrosu mám také dobré vsazení, takže sprinty na konci těžkého závodu mám také rád. Naopak jízdu v bočním větru opravdu rád nemám, rovinaté profily závodu mi nesedí a časovkář také nejsem dobrý.

 

Vypadá to, že se i tobě únorový kemp vyvedl. Jak ti kemp prospěl, byly nějaké krize?

Kemp to byl opravdu vydařený a dal mi toho hodně. Měli jsme skvělé zázemí a podporu. Krize naštěstí nebyly, jen jsem prodělal jednodenní střevní virózu. Co se výkonnosti týče, pořád cítím, že ve vysoké intenzitě to zatím není ono, ale myslím si, že je to velmi dobře nastavené. Ve Španělsku jsem byl celkem přes čtyři týdny a myslím, že jsem udělal velký krok dopředu.

Zpřístupni běžnému čtenáři ukázku nějakého náročného tréninku.

Nejdelší trénink, který jsme absolvovali během týmového soustředění, trval 6:48 hodiny, ujeli jsme při něm 205 km a nastoupali 4121 výškových metrů. Průměrná rychlost činila 30,1 km/h, max 82,1 km/h. Průměrné watty 183, max 827, průměrné tepy 130, max 181, výdej kalorií přesně 5000. Celý trénink jsem objel asi na 5 bidonů ionťáku, dva gely a dvě tyčinky plus zastávka na kávu s fantou. K tomu jsem si dal zrána nachystaný toast, dva malé koblížky a jeden kousek čokoládové buchty. Konečně jsem cítil výkonnostní posun ve vysoké intenzitě.

 

Vyhlížíš v sezóně nějaké závody, kde bys nechtěl chybět, ukázat se a i uspět?

Předběžně jsme se bavili o MČR, že bych na něj už mohl mít dobrou výkonnost. Slibují těžší trať než minule, tak uvidíme, jak mi to sedne. Určitě bych moc rád startoval na Czech Tour, které se jezdí v okolí mého domova. A líbilo by se mi určitě startovat na Okolo Slovenska, ale všechno bude záležet na mé výkonnosti. Můj hlavní cíl je co nejvíce závodit a systematicky se zlepšovat. 

Na cyklokros nejspíš nehodláš rezignovat, podobně jako třeba z týmu Matyáš Fiala?

Cyklokros bych chtěl určitě dále jezdit a moc se na to těším. Není to tedy ještě stoprocentní, ale pokud mi to krk dovolí, tak bych měl cyklokrosovou sezónu absolvovat.

Kde máš své oblíbené tréninkové trasy?

Nejraději trénuji u nás v Beskydech, ale strašně se mi líbilo v Livignu, na Mallorce nebo v Calpe. U nás v Beskydech mám nejraději Smrček, Pustevny a moc se mi líbí okolí slovenských hranic. Určitě bych doporučil vyjet si nejtěžší kopec v okolí Lysou horu, ze které jsou vidět při jasné obloze Tatry. Krásné prostředí a výhled je také z Kohútky.

A úplně na závěr, nech nás nahlédnout trochu do svého soukromí, rodinného prostředí.

Bydlím v Ostravě a tady také studuji. Nyní jsem v posledním ročníku navazujícího magisterského studia oboru management na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava. S přítelkyní jsme spolu dva roky, lepší a hodnější si už nemůžu ani přát, v poslední době byla mou největší oporou. Podporu mám velkou také od své a přítelčiny rodiny. Taťka sice ještě před nějakou dobou nechtěl, abych se vrátil zpět do závodní cyklistiky, ale teď už je opět zapálený fanoušek. A mám také skvělého dědečka, který mě celý život ohromně podporuje.